Podkroví jako oáza klidu: Proměna střechy v ložnici pro hosty > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když jsme koupili starý dům s nepoužívaným podkrovím, první myšlenka byla jasná: sklad. Jenže pak přišla první návštěva, která měla zůstat přes víkend, a my jsme zjistili, že jediné volné místo na spaní je nafukovací matrace v obýváku. Ráno jsem ji schovávala do skříně a přemýšlela, jestli to takhle půjde dál. Tehdy jsem se rozhodla podívat se na ten zaprášený prostor pod šikminami jinak. Místo krabic a starých lyží tam totiž může vzniknout ložnice, která se vejde na pár desítek čtverečních metrů a přitom pojme přes noc celou rodinu. Klíčem je chytrý výběr nábytku, který nesežere každý centimetr.

První a nejzásadnější krok je rozhodnout se, co vlastně chcete. Jestli v podkroví potřebujete hlavně extra lůžko pro občasné hosty, nemá cenu cpát tam klasickou postel s čelem, která zabere půl místnosti. Mnohem lépe funguje pohovka, která se během pár sekund promění v plnohodnotné lůžko. Narazila jsem na jeden model s velurovým čalouněním v tlumené šedé, který měl uvnitř praktický úložný prostor na peřiny a polštáře. Když jsem ho rozložila, čekalo mě překvapení: matrace o tloušťce šestnáct centimetrů na laťkovém roštu, která byla stejně pohodlná jako moje vlastní postel v ložnici dole. A přes den? Jen složím, hodím pár polštářů a je z toho pohodlné místo na čtení.

Problém s podkrovím je ale vždycky stejný: podlaha se zužuje směrem k okapům a normální postel se tam prostě nevejde. Zkoušela jsem to, koupila jsem levnou rozkládací sedačku z bazaru, ale její mechanismus vyžadoval, abyste ji oddálili od zdi aspoň o půl metru, což v místnosti s pěti metry délky znamenalo zablokovat jedinou úzkou chodbičku. Rozčilovalo mě to každý den, dokud jsem nenarazila na řešení zvané click-clack mechanismus. Tenhle systém funguje jednoduše: opěrák se sklopí do roviny se sedákem, a to bez nutnosti cokoliv posouvat dopředu. Výsledkem je lůžko, které doslova přiléhá ke zdi, takže ani šikmina vám nepřekáží.

Když už mluvíme o tom, kam schovat ložní prádlo, je to v podkroví možná větší oříšek než samotné spaní. Šatní skříň pod šikminou většinou končí jako prostor, kde se hromadí věci, na které zapomenete. Jednoduchá cesta ven je postel s úložným prostorem. Klasické postele na nožkách sice vypadají vzdušně, ale pod ně se vejdou maximálně ploché krabice. Mnohem praktičtější je využít prostor pod matrací. Když jsem zvolila pohovku, která měla vnitřní box na pružinách, najednou jsem měla místo na dvě sady povlečení, čtyři polštáře a dvě deky. A to vše zmizelo pod polštáři, aniž byste tušili, že tam něco je.

Materiál čalounění je v podkroví velké téma. Pod střechou bývá v létě vedro a v zimě zima, a některé látky to nesou špatně. Vzdušný len nebo bavlna vypadají hezky, ale při častém spaní se rychle mačkají a špiní. Naopak velurové čalounění, kterého jsem se ze začátku bála, že bude chytat prach, se ukázalo jako překvapivě praktické. Má hustý vlas, který odpuzuje nečistoty a snadno se vysává. Když na něj omylem vylijete kávu, stačí vlhký hadřík a je to. Navíc ta jemná textura dodává místnosti útulný, skoro luxusní pocit, jako byste byli v malém hotelovém apartmá.

Další past, do které jsem málem spadla, je výběr matrace. V obchodě mi nabízeli tenké pěnové matrace, které se daly složit do skříně, ale po pár nocích by vás z nich bolela záda. Naopak příliš silná matrace na pohovce zase brání správnému složení mechanismu. Zlatá střední cesta je pěnová matrace o tloušťce alespoň patnáct až osmnáct centimetrů, ideálně na laťkovém roštu. Ten totiž zajišťuje prodyšnost a pružnost. Když jsem měřila výšku po rozložení sedačky s click-clack mechanismem, zjistila jsem, že přesně tyhle parametry splňuje bez výrazného převýšení.

Co se týče samotné dispozice, v podkroví platí pravidlo, že vše musí být na dosah ruky. Proto jsem vedle pohovky umístila malý konferenční stolek na kolečkách, který přes den slouží jako odkládací plocha a večer ho přesunu k lůžku jako noční stolek. Pod šikminou, kde by normální skříň stejně stála nakřivo, visí na stěně několik hlubokých polic na knihy a dekorace. Tím pádem se uvolnila i pro to, aby se pohovka dala volně rozložit. Když přijedou hosté, stačí sklopit opěrák, vytáhnout povlečení z úložného boxu a za pár minut je hotovo.

Na závěr bych ráda zdůraznila jednu věc: podkroví není žádný odkladiště, které musíte trpět. S trochou plánování a správným výběrem vybavení se z něj stane nejoblíbenější místo v domě. Moje sestra, která u nás minulý měsíc spala, řekla, že se jí na té jednoduché sedačce pod šikminou spalo lépe než v hotelu. A když odjela, stačilo mi vytáhnout vysavač, srovnat polštáře a místnost byla zase jako předtím. Žádné hromady lůžkovin v obýváku, žádné nafukování matrací. Stačila jedna chytrá pohovka, trocha trpělivosti při měření a podkroví se proměnilo v oázu klidu pro celou rodinu.